Petr Halmay - Tsjechië

VIDINA

Zatímco ze zahrad na jaře stoupá prach,

dobytek dýchá syrový vzduch rána.

Jeho mozky -

zmítané jako my týmiž pocity -

prosvítají lebkami v řídkém šeru.

Zbabělí - odděleni od matky,

zíráme z druhého břehu,

skvělá iluze průzračného proudu valí se stvořením.

Je to fantastická hmota prázdna

tekoucí našima očima.

Navěky odděleni od podstaty věci

zíráme na ohradu zemědělského družstva,

rýsující se jak náš vlastní negativ

v nezemském, chladném ránu.

Uit: Hluk, Hynek, 1997

Visioen

Terwijl van de lentetuinen stof opstijgt,

ademt het vee de rauwe ochtendlucht.

Hun hersenen -

geroerd als wij, door dezelfde gevoelens -

schijnen door hun schedels heen in de dunne schemer.

Lafhartig - gescheiden van de moeder,

staren we van de andere oever,

schitterende illusie van een doorzichtige stroom

snelt door de schepping.

Het is de fantastische materie van leegte

die door onze ogen vloeit.

Eeuwig gescheiden van het wezen der dingen

staren we naar het hek van de coöperatie,

afgetekend als ons eigen negatief

in de onaardse, kille ochtend.

Vertaling: Jana Beranová